Klub přátel československého odboje o.s.

Hlídka BŠR v předpolí Dunkerque
únor 2008

Bylo 9. února 2008. Teplé počasí, které ani v nejmenším nenasvědčovalo tomu, že jen před pár dny se nový rok přehoupl do svého druhého měsíce, přímo lákalo do terénu. Rozhodli jsme se proto uspořádat menší nepovinné klubové cvičení zaměřené kromě pochodu, především na taktiku pohybu v otevřeném terénu. Inspirací nám byla hlídková činnost "naší" štábní roty CIABG na přelomu let 1944/45. Snad alespoň částečně se nám podařilo zachytit podnebí, krajinu i atmosféru severozápadního pobřeží Francie na pomezí zimy a jara roku 1945. Před 63 lety tak možná mohlo v předpolí Dunkerque dojít i k podobným událostem, které zachycují následující snímky...


Velitel hlídky svobodník Dvořák předal svým chlapcům poslední instrukce...	Následoval společný snímek před akcí. Zprava svobodník Dvořák a vojíni Dvořák, Purchart a Staněk. Spouště fotoaparátu se ujal pátý člen hlídky, vojín Koptiš.

Skupina se vydala na cestu. Trasa vedla známým prostředím - místy, kudy každý z nich procházel již několikrát...	V otevřeném terénu však není možno vyrazit vpřed bez řádného pozorování...

V podmáčeném terénu nebyl pohyb právě jednoduchý. Obzvláště obsluha kulometu měla velké potíže...	Po překonání pastvin postupovala naše hlídka úvozem cesty.

Svobodník Dvořák zaznamenal pohyb v blízkosti obvykle opuštěné pevnůstky...	Vpřed vyrazil jiný Dvořák - velitelův bratranec Daniel - který se pro tento úkol přihlásil jako dobrovolník.

Ačkoliv známé přísloví praví, že odvážnému štěstí přeje, tentokrát tomu tak nebylo... Mladý Dvořák se skácel k zemi poté, co zazněl jediný výstřel.	Jako první se ke zraněnému dostal vojín Staněk a brzy po něm i zbytek hlídky. Ukázalo se že zranění není vážné. Mladý Dvořák se rozhodl pokračovat v akci společně se svými druhy.

Velitel rozhodl, aby se hlídka rozdělila na 2 části. Vojíni Staněk a Purchart byli určeni k obchvatu pevnůstky.	Oba Dvořákové společně s Koptišem - střelcem z kulometu Bren pokračovali vpřed po cestě.

Výtečný granátník Staněk byl již připraven vhodit do střílny objektu ruční granát, nakonec toho však nebylo třeba.	Obchvat byl úspěšný. Obránci upřeli svou pozornost na skupinu svobodníka Dvořáka, když v tom vojín Purchart vyzval hlasitým "Komm hinaus und Hände hoch!" posádku, aby se vzdala.

Jaké bylo překvapění všech členů hlídky, když z betonové pevnůstky vylezl jediný německý voják...	Ukázalo se, že jde o chlapce z Těšínska, který plynule mluvil česky...

Voják byl odzbrojen a odstrojen, velitel nabídl cigaretu a prohodil s ním pár slov. Přecijen byl z domova déle než mladík v německé uniformě. doufal, že se doví něco o situaci na hranicích protektorátu.	Během tohoto času si chlapci mohli alespoň na chvilku vydechnout.

Pak už německého vojína eskorta odvedla na veliteství roty, kde byl předán jednotce polních četníků.	Dnešní den přimaloval na tváři každého z nás nové vrásky.