Den spojovacího vojska
VTM Lešany 30.9.2007

Tato akce pro mě začala už ve čtvrtek 27.9.2007 odjezdem ze Žatce do Prahy pravidelnou autobusovou linkou Žatec – Louny – Praha. V plné polní jsem vyrazil na autobusové nádraží, odkud měl během chvilky odjíždět spoj směr Praha. Zařadil jsem se do fronty – beze mě dost dlouhé. Netrpělivě čekám na zastávce, kde na mě pokukují zvídaví lidé. Nějací vojáci ze zdejšího VÚ se mi neustále smějí. Asi ještě neviděli pořádného vojáka =).

Po chvilce čekání na zastávce jsme zjistili, že autobus má zpoždění. To mělo být celých 50 minut. Navíc začalo vydatně pršet, a proto jsem se vydal na průzkum nové kavárničky poblíž autobusáku. Cestou na kávu mě menší skupinka asi desetiletých "indiánů" označila za přívržence holých hlav. Byli odhodláni na mě poštvat své poněkud starší sourozence. Pokračoval jsem urychleně v přesunu do kavárny. Přisedl jsem si ke slečně, která se taktéž stala obětí zpožděného autobusu.

Tolik očekávaný autobus dorazil asi v 18:45 – aspoň že cesta byla gratis. Do Prahy jsem pak dorazil s úplně vybitým mobilem a přivítalo mě rozhořčení mého otce, který měl starost, kde jsem se zase coural.

Státní svátek 28.9. 2007 pro mě byl ve znamení další strastiplné cesty do VTM Lešany. Nasedl jsem na autobus směr Krhanice a vydal jsem se vstříc obavám z toho, co mě z čeká a nemine. K mému údivu však autobus nebyl tak přeplněný, jak jsem čekal a cesta ubíhala rychle. Autobus zastavil k mému údivu v Prosečnici vzdálené asi 3km od VTM - do té doby byla jedinou strastí na jinak pohodové cestě jistá babička neustále napomínající svá vnoučata. Zhrozil jsem se při představě pěšího přesunu. Ale zázraky se dějí a dobří lidé - jako já =) - se stále najdou. V Prosečnici na zastávce mi totiž jakýsi klučík, který zde vylepoval plakáty, nabídl svezení. Tomuto neznámému chlapci bych tímto rád ještě jednou poděkoval. Snad si to tu přečte. V muzeu už byla bakovská skupinka a právě začala vykládat z Bedfordu stany, tyče, bedny, kanystry, vybavení kuchyně a jiné táborové vybavení. Postavili jsme stany a zprovoznili vynikající polní kuchyni. Šli jsme pro dřevo a následně "rozfofrovali" kamínka tak, aby se dala uvařit večeře a voda na čaj či polskou kávovinu =) Postupně dorazilo ještě pár lidí z Roty Nazdar a mohlo se začít hodovat.

Sobota byla ve znamení klasického návštěvního dne. Já jsem usedl k pamětním razítkům, čehož jsem měl po 10 minutách dost. Předal jsem činnost dál a vydal se na prohlídku muzea. Po poledni dorazil zbytek lidí z našeho klubu a to ve složení Banks, Boris, Dvoři, Shit a nová tvářička Anetka, kterou kluci "vyštrachali" (pozn. autora, s níž redakce nemá nic společného =)) na výletě po mém milovaném Slovensku. Večer jsme v táboře shlédli fotky z natáčení Tobruku, zahrálo se na kytary, popělo se a šlo se spát.

Neděle byla Dnem spojovacího vojska. Proudy návštěvníků mířili do muzea, kde probíhaly dynamické ukázky z historie "pípáků", jak se říká vojenským slangem. K vidění byla témata napoleonských válek, divokého západu, 1.republiky, 2.světové války, Varšavské smlouvy a současné AČR. V ukázkách se objevila nejrůznější technika Avia BH-1, Jak-11, T-34, Universal carrier atd. My jsme se účastnili ukázky výcviku CIABG v Anglii, který se odehrával těsně před vyloděním ve Francii. Docela mě pobavily hlášky, které se linuly z reproduktorů: "Lojzo máš za zády kulomet! Speak english!". Po ukázce jsme se odebrali do tábora, kde jsme si dali oběd a chvilku ještě pobyli. Já jsem si usedl ke svému oblíbenému zbraňovému koutku, kde jsem se snažil jednomu pánovi vysvětlit rozdíl mezi BRENem a UK59. Kolem 14:00 jsme se vydali na cestu do svých domovů. Rád bych poděkoval "Bakovákům" za ubytování, stravu, svezení v Universal carrieru a příjemný víkend, VHÚ za příjemnou akci na závěr sezony muzea a přítomným radioamatérům za pěkné přijetí a vysvětlení práce s vysílačkou.

Juraj Hornát

Foto: Karolína Leiblová + neznámý autor... Děkujeme!