Cvičení
duben 2007

Na Velký pátek jsme se kolem desáté hodiny dopolední sešli na chomutovském nádraží. V poměrně hojném počtu - včetně dvou nováčků (Jura a Dastef) nás bylo 9 - jsme se záhy přesunuli vlakem do Klášterce nad Ohří, odkud jsme pak po doplnění zásob pokračovali pěšky do lokality Šumná. Pod kopcem, na jehož vrcholu stojí dobře viditelná zřícenina hradu Šumburk, se nalézají ruiny bývalého statku. Zde jsme strávili zbytek dne. Tradičně se tránovala pořadovka a cviky s puškou - pro některé běžná rutina, pro jiné tvrdý oříšek. Pěkné odpoledne lákalo k návštěvě hradu mnoho turistů. Naneštěstí přístupová cesta vede právě skrze statek, kde jsme byli i my. Někteří byli zvědaví, jiní se tvářili nedůvěřivě, někteří nedokázali zakrýt úsměvy na svých tvářích. Lidé jsou ruzní ... Během odpoledne také doělo k "přepadení" našich pozic čtyřčlenným "airsoftovým gangem" asi desetiletých příslušníků 101st airborne division. Tito nedbali varování před střelbou proti nám a když byla naše složená bagáž zasažena první dávkou a zacinkaly hrnečky a mosazné kováné na našem webbingu, byl jsem nucen zasáhnout. Pedagogický tón zafungoval a "velitel" - pravděpodobně ve strachu ze zabavení zbraně a jejich opětovného vrácení až na konci školního roku - zavelel k ústupu. Nezapomenutelnou je i hláška kluka - "paragána" - zasaženého dávkou z M16: "Na životy se nehraje!"

Večer nás plánovaně opustil Banks a k němu se přidal i Dastef. Banksův "taxi" nám do pozic dopravil nějaký ten potřebný proviant v podobě balené vody a my se vydali na samotný Šumburk, abychom tam přečkali noc. Místo je to vpravdě romantické - tento aspekt je však pro skupinu chlapů poněkud nevyužitelný ... Vybrali jsme popel z ohniště, které asi nikdo nikdy nevybral a rozdělali oheň. Ještě že s sebou nosíme GS Shovel - podle zlých jazyků zcela zbytečnou výstrojní součástku ... Před půlnocí se většina z nás uložila ke spánku, ovšem ne na dlouho. Kolem čtvrté hodiny ráno bylo kolem ohniště již zase velmi živo ... Koho nevzbudil chlad, toho vzbudil hovor ostatních. Po rozednění jsme pomalu zabalili a vydali se k domovu. Z důvodu zdravotní indispozice některých kluků byla zvolena méně náročná varianta - tedy pěší přesun do Pernštejna a následná cesta vlakem.

Cvičení splnilo svůj účel. Je vidět snaha všech - členů i aspiranté na členství - zlepšovat se. Jak v oblasti výstroje a výzbroje, tak v oblasti výcviku. Zvláštní uznání patří Vikusovi - Bren je nějaká váha ... Díky všem za pěkné prožitý víkend!

Jan "Dvoři" Dvořák