Československá samostatná obrněná brigáda
(Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group)

Po nepříliš vydařené francouzské anabázi a příjezdu našich vojáků do Spojeného království, nastala nová etapa činnosti československého zahraničního odboje. Prvním domovem našich vojáků se na ostrovech stalo panství Cholmondeley. Došlo k vystrojení jednotky britskými stejnokroji a začalo se s intenzivním výcvikem.

Dne 12. srpna 1940 byla zformována 1. československá smíšená brigáda, jejímž velitelem byl jmenován brigádní generál Neumann. Jednotka byla budována dle československých předpisů a později nasazena do protiinvazních příprav.

V červenci 1941 přešla brigáda na britské tabulky válečných počtů a byla přejmenována na Československou samostatnou brigádu, avšak její stav byl naplněn pouze asi ze 2/3 předepsaných počtů. Nedostatek mužů se posléze podařilo vyřešit příchodem dobrovolníků (krajanů zejména z USA a Kanady) a následně příjezdem Československého 200. lehkého protiletadlového pluku, který se předtím proslavil u Alexandrie a Tobruku.

Výše zmíněné skutečnosti umožnily k 1. září 1943 novou reorganizaci a vznik Československé samostatné obrněné brigády. V čele stál čerstvě povýšený brigádní generál Alois Liška. Zástupcem velitele brigády se stal tehdy plk. dělostřelectva Karel Klapálek, jehož po odjezdu do SSSR nahradil plk. pěchoty Antonín Zeman - Barovský.

Páteř jednotky, která byla z důvodu absence záloh stavěna pouze ze dvou třetin, tvořily tehdy 2 tankové prapory, motorizovaný předzvědný oddíl, motorizovaný prapor a dělostřelecký pluk. Samozřejmostí byly další podpůrné jednotky (protiletadlová baterie, polní četnictvo, dílny, ambulance atd.). K doplnění stavu došlo až na frontě u Dunkerque.

Probíhaly intenzivní tankové kurzy a vojáci se seznamovali s novou technikou (hlavně tanky typu Cromwell). V květnu 1944 se brigáda přesunula do Skotska k dokončení výcviku. Během červnového vyhlášení polní mobilizace došlo k doplnění chybějícího materiálu a výměně opotřebované techniky za novou. Intenzivní příprava na přesun do Francie byla zakončena cvičeními Odra a Labe.

První muži brigády vkročili na francouzskou půdu 31. srpna 1944. Ubytovací prostor brigády byl určen v oblasti Falais, kde se soustředily všechny jednotky brigády. Celé září bylo ve znamení polních cvičení. Začátkem října se pak brigáda přemístila do prostoru Dunkerque k plnění bojového úkolu.

U Dunkerque hájeném dvanáctitisícovou německou posádkou admirála Fridricha Frisia byly pod velení generála Lišky přiřazeny některé další spojenecké jednotky. Vzhledem k terénním podmínkám, které vylučovaly plné využití tanků, spočívala činnost brigády především v průzkumné činnosti. K prvnímu bojovému střetu došlo 9. října 1944, největší a nejznámější výpady naší brigády jsou datovány na 28. říjen a 5. listopad téhož roku. Během frontového nasazení byla brigáda dále doplňována. První skupinou posil byli příslušníci Vládního vojska, kteří při nasazení v Itálii přešli na stranu spojenců. Druhou skupinu tvořili bývalí příslušníci WH, bývalí českoslovenští občané, kteří se v zajetí dobrovolně přihlásili ke službě v československé zahraniční armádě.

Přestože na jaře 1945 brigáda konečně dosáhla plných tabulkových počtů, nebylo možné její nasazení v rámci postupujících spojeneckých svazků při případném osvobozování vlasti. Proto byl 23. dubna vyslán k našim hranicím alespoň symbolický Kombinovaný oddíl, který dosáhl státní hranice 1. května 1945 u obce Pomezí nad Ohří. Během působení kombinovaného oddílu na území osvobozené republiky, kapituloval u Dunkerque admirál Frisius dne 9. května 1945 do rukou generále Lišky. Na věži katedrály v Dunkerque byla vztyčena britská a československá státní vlajka. 30. května pak brigáda slavnostně defilovala na pražské přehlídce před zraky prezidenta Beneše. Jednalo se o její poslední vystoupení, neboť hned 1. června 1945 byla podle sovětského modelu reorganizována na 1. československý tankový sbor...